Druhý rozhovor se zakladateli Nadačního fondu Při Tobě

Úvodní text

Od našeho posledního rozhovoru s Veronikou a Pavlem Petrovicovými, zakladateli Nadačního fondu Při Tobě, uběhlo sedm měsíců. Za tu dobu se stalo opravdu hodně – fond pomohl prvnímu klientovi, spustil veřejnou sbírku, rozjel práce na budoucím resocializačním centru a zakladatelé dokonce stihli svatbu. Setkali jsme se znovu, abychom zjistili, jak se jejich sny proměňují v realitu, co je nejvíc překvapilo a jaké jsou jejich plány do budoucna.

Rozhovor

Od vize k realitě

Redaktor: Minule jsme se bavili o vašich plánech a motivaci. Teď už máte za sebou založení fondu, první měsíce fungování, veřejnou sbírku, a dokonce jste pomohli prvnímu klientovi. Jaký je to pocit?

Veronika: K celému tomuto projektu přistupujeme s obrovskou pokorou, protože všechno je pro nás nové a spoustu věcí jsme nuceni z finančních důvodů dělat vlastními silami a byť možná některé výstupy nebudou na nejvyšší možné úrovni, domníváme se, že není účelem vynakládat stovky tisíc až miliony na správu nadačního fondu, ale raději tyto peníze posuneme k lidem, kteří tuto pomoc potřebují. Hlavním účelem je pomoc ostatním, a i poloprofesionálními či amatérskými nástroji se k nim ta pomoc může dostat, což je pro nás klíčové. Co se týče mých pocitů, jsem nadšená, protože pomoc prvnímu klientovi je přesně důvod, proč tohle všechno děláme. A do té doby jsme byli trošku „potopeni“ v administrativě a dalších činnostech, za nimiž není ihned vidět nějaký výsledek či na venek nejsou vidět vůbec. Ale tento projekt bereme jako celoživotní poslání a snažíme se být trpěliví, tudíž přes občasnou náročnost některých činností nám všechny i miniaturní dílčí úspěchy dělají obrovskou radost. Mohu zmínit teď aktuálně poslední úspěch, kdy nám poskytovatel šablonových e-shopů Shoptet a. s. poskytl bezplatnou licenci a podpořil tak námi provozovanou dobročinnou činnost, čehož si velmi vážíme, a ještě jednou touto cestou děkujeme. Veškeré podpory si velice vážíme a jsme za ní velmi vděční, protože jen díky této pomoci můžeme dále pomáhat lidem, kteří naši pomoc potřebují.  

Pavel: Souhlasím s Verčou, že celá řada činností není z vnějšku vůbec vidět, byť představuje obrovské penzum práce, což je pro nás někdy náročné, protože dnešní svět funguje na rychlém dopaminu a „rychlém cukříku“, všechno požadujeme hned, umělá inteligence nám odpoví ve vteřině na to, co jsme dříve minuty hledali na Google nebo ještě předtím hodiny v knihovně. Ale první podpořený klient bylo pro nás určitě takové zadostiučinění a skutečně se snažíme být trpěliví. Možná jsme si představovali, že dnes už budeme mít generálního partnera, přičemž jsme ještě ani nespustili web. Ale máme zkušenosti i s velkými projekty v rámci své praxe a víme, že málokdy nevyvstane žádný problém a mnohdy nejde nic podle očekávání. Na druhou stranu, musíme se pochválit za to, že jsme zvládli udělat spoustu činností, které Nadační fond Při Tobě posunou ke kýženému cíli, a to pravidelně pomáhat lidem. Musím se zároveň přiznat, že já jsem mnohdy ten, co všechno honí a je nedočkavý, a Verča je ta rozumná, co klidní mé vášně, za což jsem jí vděčný. 

Redaktor: Pomohli jste slečně Aničce – můžete alespoň rámcově popsat její příběh a co přesně vaše pomoc obnášela?

Veronika: Anička je mladá slečna, jejíž příběh nás velice zaujal a zároveň zarmoutil. Jednalo se o našeho prvního podpořeného človíčka, který to v životě neměl vůbec snadné. Anička trpí hraniční poruchou osobnosti, depresemi a úzkostmi. Vyrůstala v neúplné rodině. V životě zažila hodně ošklivých momentů, s nimiž se však snaží vyrovnat. Jednalo se o různé typy násilí, ale nerada bych zabíhala do přílišných detailů. Byť se jedná o velmi silnou a mladou ženu, dostala se do pomyslného bludného kruhu, o němž jsem tuším hovořila v našem prvním rozhovoru. Měla problém s finančními prostředky, v práci čelila nátlaku a nepochopení ze strany svého nadřízeného, což vyústilo v ukončení pracovního poměru. Měla problémy zaplatit všechny náklady spojené se životem, jako je nájemné, jídlo a podobně. Natož, aby byla schopna si zaplatit odbornou péči, která jí pomáhá, a to jsou psychoterapie. Rodinné zázemí nemá příliš silné. Naštěstí má alespoň spoustu přátel, které jí však nejsou schopni poskytnout odbornou pomoc. Darovali jsme jí tak 10 tisíc Kč, které využívá postupně na psychoterapie. Konkrétně má domluvených 10 terapií, které jí pomohou překonat prakticky celý rok. Zůstala jsem s Aničkou v kontaktu a naposledy, když jsme spolu hovořili, tak byla daleko radostnější než naposledy. Našla si brigádu, kde jí respektují takovou, jaká je, stabilizovala svou finanční situaci. Stará se o svého pejska a kočičku a tráví spoustu času v přírodě. Zároveň dochází na psychoterapie, které jí velmi pomáhají. Současně uvažuje o pobytu v lázních zaměřených na péči o duševní zdraví a pracují tam s klienty s hraniční poruchou osobnosti, takže jsem z ní měla radost. Vzhledem k tomu, že si uvědomuji, jak těžký boj svádí se svým osudem, držím jí palce a věřím, že ho zvládne, protože je úžasná.  

Pavel: S Aničkou jsme strávili hezké odpoledne v kavárně, kde jsme si poměrně dlouho povídali o jejích prožitcích, budoucnosti a potřebách. Musím říct, že Anička je velká bojovnice, což jsou všichni lidé trpící duševním onemocněním, protože když člověk poslouchá, s čím vším se musela smířit, co všechno zažila, jaké má příznaky své nemoci a jak je mnohdy těžké se vyrovnat s předsudky ostatních lidí, je to obdivuhodné. Bavili jsme se i o místě, které bychom rádi vybudovali, a to resocializačním centru, kde by lidé s duševním onemocněním mohli trochu zpomalit, zastavit, začít se zase uzdravovat, nalezli zde bezpečí, lásku, pochopení a podporu včetně možnosti být členem komunity lidí, kteří to v životě neměli snadné. Takové místo by samozřejmě přivítala, přičemž jsme se shodli, že po opuštění psychiatrické léčebny člověk má být vyléčený či stabilizovaný, nicméně čeká ho spousta práce, s níž si mnohdy neví rady, a právě takové centrum, navíc v přírodě, by mohlo být nástrojem k lepší resocializaci a zpětné integraci do společnosti. Aničce i já držím palce a mám radost, když vím, že možnost pravidelně navštěvovat psychoterapeuta jí může pomoci zkvalitnit její život.

Redaktor: Co pro vás znamenal ten okamžik, kdy jste si uvědomili, že vaše práce už má konkrétní dopad na život konkrétního člověka?

Veronika: Je to nádherný pocit a věřím, že podobných příběhů bude v budoucnu co možná nejvíce. Ve svých životech jsme hledali to tajemné Ikigai a dovolím si říct, že toto je přesně ono.

Pavel: Souhlasím s Verčou, je to krásný pocit, kdy člověk cítí svou smysluplnost tady na světě. Když totiž vyhrajete soudní spor u soudu nebo vyřídíte haldu dokumentů či e-mailů, ani zdaleka necítíte podobné emoce. Asi i proto se mnozí nejbohatší lidé často obracejí k filantropii, což je skvělé, protože díky nim a jejich celoživotní dřině může někdo pomoci lidem, kteří pomoc potřebují.

Nové začátky a velké životní změny

Redaktor: Od našeho posledního setkání jste se také vzali. Gratulujeme! Jak moc vás osobní život ovlivňuje při práci na fondu a naopak?

Veronika: Moc děkujeme, samozřejmě spokojenost v osobním životě je důležitá pro každého a logicky má přesah do profesního života, a naopak pokud nejste spokojení v zaměstnání či neděláte práci, která člověka naplňuje, projevuje se to i v osobním životě. Současně se stále učíme dělit čas na práci a osobní život. Manžel tím, jak má více projektů, tak občas mluví o práci celý den a je to náročné. Ale vždy jsem se ho snažila ve všem podporovat a snažím se být trpělivá. Snad to tak vnímá i on. 😊

Pavel: Děkujeme, jak řekla Verča, zejména já mám občas problém s přepínáním práce a osobního života, někdy se stává, že „jedu“ celý den a přeskakuji od činnosti k činnosti a pak si říkám, že už to musí být otravné mě poslouchat. Ale Verča je úžasná, zvládá mě stále poslouchat, čehož si moc vážím. Pracuji však na tom, abychom se z toho nezbláznili. 😊

Posuny v činnosti fondu

Redaktor: Spustili jste veřejnou sbírku, máte bankovní účet, chystáte dárkové předměty. Jak na tuto možnost pomoci reagují lidé?

Veronika: Vzhledem k tomu, že všechny tyto projekty postupně připravujeme, máme v tuto chvíli reakce především od rodiny, přátel a svých spolupracovníků. Zde jsou ohlasy skvělé, až někdy říkáme, prosím o nějakou produktivní kritiku, neboť právě ta posouvá projekty k lepším výsledkům. Ale všichni jsou k nám benevolentní, protože chápou, že se všechno teprve učíme a všichni kolem nás tuší, že fundraising není snadná činnost a že děláme co můžeme.

Pavel: Ano, v současné době máme připravené dvě veřejné sbírky, máme transparentní účty, kde je vidět každý finanční pohyb, protože transparentnost a altruismus je jedním z našich základních pilířů etického kodexu. Nechceme o tom jen mluvit a pak si vyplácet vysoké odměny. Děláme to čistě z dobré vůle a pokud možno s co možná nejnižšími administrativními náklady. Zatím do toho spíše vkládáme vlastní finanční zdroje a úsilí, což na nás všichni kolem oceňují. Myslím však, že na první hodnocení je příliš brzy, ale samozřejmě nás těší jakákoli podpora či poplácání po ramenou. V tu chvíli se člověk ujistí, že to, co dělá, má nějaký hlubší význam.

Redaktor: Začali jste hledat pozemek pro budoucí resocializační centrum. Na jaké překážky narážíte a jaké máte představy o tom, jak by mělo centrum fungovat?

Veronika: Musíme se na úvod přiznat, že námi nadefinované parametry pro pozemek na budoucí resocializační centrum nejsou nízké, což v dnešní době, kdy na realitních trzích je poměrně málo pozemků, není snadné pozemek nalézt a pak ho případně zaplatit. Proto jsme také založili druhou veřejnou sbírku, která by nám mohla pomoci získat dostatek finančních prostředků na jeho koupi. Rádi bychom, aby se jednalo o pozemek v přírodě s dostatečnou rozlohou, aby tam mohly být všechny požadované objekty, levandulové a heřmánkové pole, výběh pro ovce apod. Chápeme, že se jedná o významný projekt, a proto k tomu přistupujeme rozumně. Jinak co se týká fungování, rádi bychom, aby zde lidé s duševním onemocněním nalezli klid a nástroje pro zkvalitnění svého života.

Pavel: Ještě bych Verču doplnil v tom, že jsme objeli už desítky pozemků a stále hledáme místo, které bude mít své genius loci a bude finančně dostupné. Trochu nás zradily stávající podmínky vypsaných dotačních titulů, na které není možné v rámci tohoto projektu dosáhnout, ale věřím, že si poradíme jinak. Současně jsme jednali i s několika obcemi, protože podpora ze strany komunální politické reprezentace je v této věci klíčová, avšak tato jednání ani v jednom případě nedopadla, v jednom případě z důvodu nevole měnit územní plán a ve druhém z obav z lidí s duševním onemocněním a pohledu veřejnosti na ně, což nás pouze posiluje k tomu, abychom takové centrum vybudovali a ukázali lidem, že se není čeho bát a jedná se o zcela normální lidi. Navíc je nutno vzít v potaz, že každý z nás se během velmi malého okamžiku může ocitnout ve stejné situaci. K samotnému fungování resocializačního centra, rádi bychom přistupovali ke každému klientovi individuálně a pomohli mu zlepšit jeho život. Současně bychom v resocializačním centru chtěli pořádat celou řadu akcí pro veřejnost, abychom šířili osvětu v oblasti péče o duševní zdraví. A protože musíme myslet také na finance, rádi bychom vytvořili resocializační centrum tak, aby bylo v oblasti financí zcela soběstačné, a naopak umožnilo vytvářet pracovní místa v rámci chráněného trhu práce pro lidi s duševním onemocněním. 

Redaktor: Také jste rozjeli tvorbu webu, a dokonce spolupracovali s nástroji jako Canva nebo Gamma AI. Jaké to pro vás bylo učit se nové věci a budovat celý projekt prakticky od nuly?

Veronika: Mě kreativní činnosti hodně baví, takže já se učím pracovat s těmito nástroji moc ráda. Zároveň mě tento projekt donutil si doplnit vzdělání v oblasti umělé inteligence, která může být v tomto ohledu velkým pomocníkem. Budování čehokoli od nuly je vždy náročné, ale člověk si zase pak více váží jakéhokoli úspěchu a o to více ho těší, když se podaří někomu změnit život k lepšímu.

Pavel: Vidím to podobně jako Verča s tím, že máme obrovskou výhodu v dnešních moderních technologiích, které například umožní se úplnému laikovi pustit do tvorby vlastního webu, přičemž výsledkem nebude úplný propadák. Vždy si vzpomenu na svůj první web na střední škole, kde přejížděl barevný text po stránce a měnily se bannery. Strávil jsem programováním několik hodin, byť jako úplný amatér. Dnes za několik hodin dokážete pomocí různých šablon a dalších nástrojů vytvořit poměrně slušně vypadající web. To je pro nás velká výhoda, protože dokážeme ušetřit stovky tisíc na těchto administrativních činnostech. Zároveň si myslím, že s Verčou oba v sobě máme pomyslné budovatele a rádi něco rozvíjíme a budujeme. Někdo v sobě má více takového toho spotřebitele a „užívače“ a jiní naopak rádi něco budují. A to jsme my. 😊

Spolupráce a komunita

Redaktor: Navázali jste spolupráci s GIVT.cz a začínáte budovat vlastní značku „Invincible & Invisible HERO“. Co tato značka symbolizuje?

Veronika: Nejprve bych se s dovolením ráda pozastavila nad spoluprací s GIVT.cz, o níž se domnívám, že mnoho lidí vůbec neví. Je to portál, který přesměrovává na nejrůznější obchody, s nimiž má uzavřenou spolupráci a z každého nákupu pak jde část finančních prostředků na podporu nějakého dobročinného projektu, jenž si vybere. Kupujícího to nic navíc nestojí a může přispět na dobrou věc. To je za mě super věc. Samozřejmě to trochu supluje cashbackové akce, takže je to spíše vhodné pro lidi, kteří jich tolik nevyužívají nebo se rozhodnou je využít na dobročinné účely.

Pavel: Já bych se ujal toho představení našeho nového brandu „Invincible & Invisible HERO“. Často vídáme, že dobročinné organizace vytvoří nějaký merch se svým názvem, který pak s prominutím nikdo nechce moc nosit. A my jsme si říkali, že bychom to mohli udělat jinak. A proto vznikla značka (v současné době jsme v procesu registrace ochranné známky), která by vyjadřovala podporu lidem s duševním onemocněním, ale zároveň by se jí nikdo nemusel „stydět“ nosit ven. Vím, že to zní trochu povrchně, ale realita je bohužel taková. A co se týče toho samotného významu, tato značka symbolizuje podporu lidem s duševním onemocněním. Lidé okolo totiž mnohdy vůbec netuší, kdo proti nim stojí, jaký má za sebou životní příběh a jaké boje svádí uvnitř sebe. A právě ten vnitřní boj lidé s duševním onemocněním svádějí všichni a odčerpá jim mnoho sil. Proto jsou to hrdinové. Zároveň se jedná o neviditelný boj. Proto neviditelný/á. A neporazitelný/á kvůli tomu, že to nevzdali a dál bojují. Ten boj je samozřejmě pomyslný, protože velké množství lidí, kteří úspěšně pracují se svým duševním onemocněním s ním nebojují, ale spíše ho přijmou jako svou součást a mj. tím souladným stavem se jim zlepší duševní stav.  

Redaktor: V jaké jste fázi s oslovováním nových partnerů a sponzorů? Zmínili jste i první neúspěch při žádosti o dotaci – jak se s takovými situacemi vyrovnáváte?

Veronika: První masivnější fundraising lze očekávat se spuštěním našeho webu. Zároveň připravujeme druhý web, na němž budeme prezentovat resocializační centrum, takže budeme realizovat dva projekty naráz. Současně je ve výrobě první kolekce našich dárkových předmětů značky Invincible & Invisible HERO. Na ty se také velmi těšíme a věříme, že se budou našim příznivcům líbit. 😊

Pavel: Těch neúspěchů jsme zažili více a vždy je to nepříjemné a trochu frustrující. Snažíme se na to však dívat pozitivně a tyto neúspěchy nás naopak pohánějí k tomu, abychom v našem projektu pokračovali. Prvním neúspěchem bylo zamítnutí žádosti o spolupráci jedním významným grafickým nástrojářem, který na svém webu prezentuje podporu nadačním fondům poskytnutím bezplatné licence. K tomu však nedošlo a zároveň nám nikdo nebyl ochoten říct, proč. Dalším bylo zamítnutí onoho prodeje pozemku se zákulisními informacemi stran stigmatizace lidí s duševním onemocněním. Třetí zklamání jsme zažili u aktuálně vypsaných dotačních titulů, kdy Evropská unie na obdobné projekty jako je právě námi navrhované resocializační centrum připravila dostatek finančních prostředků. Jedná se o investiční dotace. Ze sedmiletého období po uplynutí pěti let zbývá vyčerpat stále cca 60 %, což jsme si říkali, že je fajn, avšak než jsme zjistili, že pro schválení potřebujeme nejprve mít souhlas takzvané místní akční skupiny. Ta však není ochotna udělit souhlas z důvodu, že si například v dané lokalitě nestanovila, že bude podporovat sociální projekty (byť „by the way“ přiznala, že je to moc hezký a prospěšný projekt i pro jejich lokalitu), případně má tak nízký rozpočet, o němž může rozhodovat, že projekt větší než 1 mil. Kč nemůže podpořit. A to je celý kámen úrazu. Místní akční skupiny dostávají příděl podle počtu obyvatel a většina z nich je tak malá, že může podpořit pouze malé projekty, byť v dotačních podmínkách není žádný limit či určení, že by se mělo jednat o malé projekty do nějaké sumy. Nelze ani vytvořit nějaké konsorcium místních akčních skupin, které by společně takový projekt mohlo podpořit a tím pádem nejste oprávněni o dotaci požádat. Nemluvě o tom, že na výstavbu velkého centra máte stanovenou lhůtu dvou let. Každý, kdo někdy něco stavěl ví, že dva roky na větší projekt je velmi náročné zvládnout spolu s povolovacím procesem v rámci stavebního řízení a následnou kolaudací. Takže tohle všechno nám přišlo trošku jako absurdita, zejména kdy EU přidělí na nějaký účel finanční prostředky, splníte veškeré podmínky až na jednu, která je vlastně nesplnitelná pro jakýkoli větší projekt. A poslední přišel před nedávnem při snaze uzavřít smlouvu s jednou nejmenovanou platební bránou, abychom na e-shopu mohli přijímat platby kartou. Bylo zjevné, že začínající e-shop nadačního fondu nebude během jednoho roku největší e-shop v ČR, ale místo toho, aby napsali, že se jim to nevyplatí, nám napsali, že jsme hrozně rizikoví na základě jejich interního prověřování a pomalu to působilo, jako kdybychom byli nějací podvodníci, tak z toho jsme byli takoví rozpačití. Naštěstí nám opět pomohl Shoptet, za což mu rovněž velmi děkujeme. I přes tyto drobné neúspěchy však stále věříme v náš cíl.  

Plány a budoucnost

Redaktor: Chystáte zveřejnění webu, hledáte investora, připravujete plán resocializačního centra. Co z toho je pro vás teď největší priorita?

Veronika: Web už je, řekněme z 95 % hotový, takže tam už zbývá do zveřejnění pár dní, maximálně týdnů. Plán resocializačního centra máme hotový ze 100 %, takže nyní je pro nás největší prioritou najít investora.

Redaktor: Kdybyste se mohli vrátit o sedm měsíců zpátky, co byste si tehdy poradili?

Veronika: Pevné nervy a dobrou náladu. 😊

Pavel: Byť se nedomnívám, že bychom byli úplní amatéři a několik úspěšných projektů máme oba za sebou, tak s neziskovým sektorem nemáme příliš zkušeností. Verča sice pomáhala v záchranné stanici, ale to spíš byla výkonná činnost, nikoli administrativní a řídící. Takže nebudu zastírat, že jsme spoustu činností podcenili a možná dnes by se hodila otázka, kterou jsme dostali v rámci prvního společného rozhovoru, jak zvládáme byrokratické překážky. A my jsme tenkrát odpovídali, že ty nás teprve čekají. Když jsme to tehdy dořekli, říkal jsem si, že to nebude snad tak hrozné, ale dnes musím říct, že toho není úplně málo. Ale jedeme dál, tohle nás určitě nezastaví. 😉

Redaktor: Jak byste chtěli, aby o vás lidé mluvili za dalších sedm měsíců?

Veronika: Zakládáme si na profesionalitě a transparentnosti, a to zejména co se týče nakládání s cizími finančními prostředky, protože s tím je spojena obrovská zodpovědnost a neradi bychom někoho zklamali. Důvěra je totiž při této práci velmi důležitá, a to jak směrem ke klientům, tak i k dárcům. Obě tyto skupiny považujeme za klíčové partnery, a proto bychom byli rádi, když se o nás bude hovořit jako o organizaci, která je progresivní, neotřelá, možná plná někdy až bláznivých nápadů, ale na druhou stranu velmi seriózní, profesionální a transparentní.

Pavel: Souhlasím s Verčou. Důvěra je pro nás klíčová. Někdy jsme trochu potrhlí, máme ujeté nápady, máme rádi legraci, ale tyhle vlastnosti nás vystihují u kreativních činností. Možná si tedy někdo řekne, že náš web je infantilní nebo některé dárkové předměty divné, ale s tím vším počítáme. To totiž vystihuje naši jinakost a divnost. V oblasti financí a jednání s dárci i obdarovanými si však zakládáme na maximální profesionalitě. Zde není místo na střeštěnost a ulítlé nápady, v těchto činnostech je důležité vystupovat důvěryhodně, profesionálně, transparentně, v souladu se zákonem a jen tím si můžeme získat příznivce, kteří se s námi nebudou bát pustit do spolupráce a nebudou se stydět, že právě s námi vykročili k pomoci ostatním lidem, kteří jsou v nouzi. A tenhle mix kreativity a profesionality je to, jak bychom chtěli působit. Samozřejmě sedm měsíců je poměrně dlouhá doba a věříme, že za tu dobu už budeme v plném běhu s oslovováním dárců i nových klientů a mezitím zase změníme několik životních příběhů lidem, kteří jsou neuvěřitelní bojovníci.  

Závěr

Druhé setkání s Veronikou a Pavlem ukazuje, jak rychle se sen může proměnit v realitu, když se spojí odhodlání, osobní zkušenost a velká dávka odvahy. I když je práce náročná, jejich nadšení a touha měnit vnímání duševního zdraví v Česku jsou nakažlivé. Zdá se, že Nadační fond Při Tobě je na začátku dlouhé, ale velmi smysluplné cesty.